Do roku 2035 bude v ČR téměř 400 tisíc lidí nad 85 let. Kdo se postará o naše rodiče? Pečovatelů je málo, stále větší odpovědnost nesou rodiny

Česko rychle stárne a spolu s tím roste počet lidí, kteří budou potřebovat pomoc druhých. Zatímco dnes u nás žije přibližně 212 tisíc lidí starších 85 let, už v roce 2035 jich má být podle projekce ÚZIS 392 tisíc, tedy téměř o 85 % více. Velká část péče přitom už dnes zůstává na rodinách. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje počet neformálních pečujících v Česku na 250 až 300 tisíc a podle kvalifikovaných odhadů zajišťují 70 až 90 % dlouhodobé sociální a zdravotní péče. Pro stále více rodin proto bude zásadní otázkou, jak umožnit rodičům a prarodičům zůstat co nejdéle doma, aniž by jejich bezpečí záviselo na nepřetržité přítomnosti příbuzných.

Rodina nemůže být se seniorem 24 hodin denně

Nedostatek pracovníků v sociálních službách není nový problém, s postupným stárnutím populace ale nabývá na významu. Zařízení pro seniory hledají pečovatele, pracovníky v sociálních službách i zdravotní sestry. Současně roste tlak na terénní služby, které umožňují poskytovat pomoc přímo v domácnostech.

Velká část každodenní péče proto zůstává na dětech, partnerech či dalších příbuzných seniorů. Ti však zpravidla zároveň chodí do zaměstnání, starají se o vlastní děti nebo bydlí desítky kilometrů daleko. Problém přitom nemusí nastat ve chvíli, kdy je rodina u seniora. Rizikové jsou především dlouhé hodiny, kdy zůstává doma sám.

„Rodiny se často dostávají do situace, kdy jejich rodič ještě nepotřebuje nepřetržitou pobytovou péči, ale zároveň už není bezpečné nechat ho celý den nebo noc bez možnosti rychle zjistit, že se něco stalo. Právě toto mezidobí může trvat několik let a pro blízké bývá velmi náročné,“ říká Viktor Kubát, zakladatel organizace Dohled na dosah.

Největším rizikem jsou chvíle, kdy nikdo neví, že se něco stalo

U seniora žijícího samostatně může být problémem pád, náhlá zdravotní indispozice, dezorientace nebo situace, kdy se dlouhou dobu neobjevuje běžná aktivita. Samotný telefon přitom nemusí stačit. Člověk po pádu nemusí být schopen k telefonu dojít, může být zmatený nebo může ztratit vědomí.

Řešením proto nemusí být pouze častější návštěvy rodiny. Stále větší roli hraje kombinace terénních sociálních služeb, pomoci blízkých a technologií. Tísňová péče dnes vedle klasického SOS tlačítka využívá také senzory a další prvky, které mohou zaznamenat nestandardní situaci nebo dlouhou neaktivitu. Nejde přitom o náhradu osobní péče, ale o způsob, jak pokrýt dobu, kdy u seniora nikdo není.

„Technologie by neměla nahrazovat lidský kontakt ani péči. Může ale rodině dát jistotu, že pokud se mezi návštěvami něco stane, nezůstane senior bez pomoci celé hodiny. To je důležité zejména u lidí, kteří jsou stále schopni samostatně žít, ale jejich soběstačnost už není stoprocentní,“ vysvětluje ředitelka rozvoje služeb a kvality Veronika Svěráková z organizace Dohled na dosah.

Lůžko, nebo vlastní domov?

Právě mezi plnou samostatností a pobytovým zařízením dnes vzniká prostor, který bude s pokračujícím stárnutím populace stále důležitější. Odchod do domova pro seniory totiž nemusí být jediným řešením ve chvíli, kdy člověk začne potřebovat pravidelnou pomoc.

Pokud senior zvládá většinu běžných činností a jeho zdravotní stav nevyžaduje nepřetržitou osobní péči, může kombinace rodinné pomoci, terénních služeb a vzdáleného dohledu dobu samostatného života prodloužit. Technologie mohou například pomoci rychleji zachytit pád či jinou mimořádnou situaci a umožnit rodině nebo dispečinku reagovat, aniž by musel být někdo fyzicky přítomen nepřetržitě.

To může být důležité nejen pro rodiny a samotné seniory, ale také pro celý systém sociální péče. Pobytová zařízení se mohou více soustředit na lidi, kteří skutečně potřebují celodenní pomoc, zatímco část seniorů může s odpovídající podporou zůstat ve svém přirozeném prostředí.

„Neměli bychom otázku stavět jen jako volbu mezi tím, zda se o seniora postará rodina, nebo zda půjde do zařízení. Mezi těmito dvěma možnostmi existuje poměrně široký prostor. Pokud vhodně propojíme rodinu, terénní služby a technologie, můžeme u části seniorů potřebu pobytové péče oddálit. A především jim umožnit zůstat déle tam, kde chtějí být – ve vlastním domově,“ uzavírá Viktor Kubát, zakladatel organizace Dohled na dosah.

TI_Dohled_na_dosah_Kdo_se_postara_8_10_2026.docx (0,02 MB)