Staré povinné ručení může být zbytečně drahé, někdo přeplácí i 1500 Kč ročně. Ideální je jej kontrolovat každý rok

Řada motoristů uzavře povinné ručení při nákupu auta a v dalších letech už pouze hradí předepsané pojistné. Smlouva se však sama nepřizpůsobuje novým nabídkám na trhu ani měnícím se potřebám řidiče. Majitelé starších pojistek proto mohou zbytečně platit více, než by museli, a současně mít nevhodně nastavené limity, asistenční služby nebo doplňková pojištění. Podle dat Kalkulátor.cz může řidič se šest let neaktualizovanou smlouvou přeplácet v průměru přibližně 1 500 korun ročně.

Povinné ručení patří mezi výdaje, kterým většina řidičů věnuje pozornost jen při pořízení vozidla nebo ve chvíli, kdy pojišťovna oznámí výraznější zdražení. Pokud pojistka dál platí a nepřijde žádný problém, není na první pohled důvod se k ní vracet. Právě dlouhodobá nečinnost však může znamenat, že smlouva cenově ani svým rozsahem neodpovídá současným možnostem.

„Pojišťovny své nabídky průběžně mění podle vývoje škod, cen oprav i konkurenční situace. Nové tarify proto mohou vycházet podstatně lépe než smlouva sjednaná před několika lety. Neznamená to, že musí řidič každý rok automaticky přecházet jinam. Měl by si ale alespoň ověřit, zda za stejné nebo nižší pojistné nemůže získat kvalitnější ochranu,“ říká Martin Thienel ze společnosti Kalkulátor.cz.

Rozdíl se může vyšplhat na tisíce korun

Cena povinného ručení se odvíjí od řady okolností, například od typu a výkonu vozidla, věku a bydliště řidiče, jeho škodní historie nebo zvolených limitů. Jednotlivé pojišťovny však tato kritéria vyhodnocují rozdílně a své cenové modely pravidelně upravují. Nabídka, která byla nejvýhodnější před několika lety, proto dnes už nemusí být konkurenceschopná.

Podle údajů Kalkulátor.cz přeplácí řidič, který svou smlouvu přibližně šest let neporovnával s aktuálními nabídkami, v průměru kolem 1 500 korun ročně. Pokud by podobný rozdíl přetrvával dalších pět let, zaplatil by navíc zhruba 7 500 korun. Skutečná úspora se samozřejmě u jednotlivých motoristů liší a nejnižší cena by neměla být jediným kritériem výběru.

„Při porovnání nestačí sledovat pouze konečnou částku. Levnější smlouva nemusí být výhodnější, pokud nabízí nižší limity, omezenou asistenci nebo vysokou spoluúčast u připojištění. Smyslem pravidelné kontroly je zjistit, zda řidič za své peníze dostává odpovídající rozsah ochrany,“ upozorňuje Martin Thienel.

Zákonné minimum nemusí být dostatečnou rezervou

Od dubna 2024 činí minimální limit pojistného plnění z povinného ručení 50 milionů korun. U újmy na zdraví nebo při úmrtí se vztahuje na každého poškozeného, zatímco u škody na majetku připadá stanovený limit na jednu škodní událost bez ohledu na počet poškozených. Zvýšení z dřívějších 35 milionů korun se týká i již existujících smluv, takže pojišťovna nemůže v současnosti plnit méně, než stanoví zákon. Řidiči by si přesto měli ověřit, jaké limity jejich smlouva obsahuje a zda pro ně zákonné minimum představuje dostatečnou rezervu.

Při vážné nehodě se zraněním více lidí, poškození několika drahých vozidel nebo cizího majetku mohou celkové náklady dosáhnout desítek milionů korun. Vyšší limit proto nemusí znamenat výrazné navýšení pojistného, ale může podstatně snížit riziko, že část škody bude muset viník hradit ze svého.

Starší smlouvě mohou chybět užitečná připojištění

Proměňují se také samotná vozidla a ceny jejich oprav. Moderní čelní sklo může obsahovat kamery, senzory nebo vyhřívání, a jeho výměna je proto výrazně dražší než v minulosti. U starších smluv nemusí sjednaný limit na pojištění skel současným nákladům stačit. Podobně se vyplatí zkontrolovat rozsah asistenčních služeb, odtah vozidla, dostupnost náhradního auta nebo platnost pomoci v zahraničí.

„Řidič by měl zohlednit i to, jak automobil aktuálně používá. Jinou ochranu potřebuje člověk, který jezdí především po městě, a jinou ten, kdo pravidelně vyráží do zahraničí. Smlouva sjednaná v době, kdy auto sloužilo pouze k občasným cestám, už nemusí odpovídat každodennímu dojíždění ani delším rodinným cestám. Při kontrole pojistky doporučujeme projít nejen cenu a základní limity, ale také pojištění skel, střetu se zvěří, živelných škod a rozsah asistence. Právě u těchto položek lidé často až při nehodě zjistí, že mají příliš nízký limit nebo že služba, se kterou počítali, ve smlouvě vůbec není,“ doplňuje Martin Thienel z Kalkulátor.cz.

Smlouvu je nejlepší prověřit před výročím

Nejvhodnější chvílí pro pravidelné porovnání je období před výročím pojistné smlouvy. Pokud chce klient ukončit pojištění ke konci pojistného období, musí být výpověď druhé straně doručena nejpozději šest týdnů před jeho uplynutím. Při pozdějším doručení zpravidla skončí smlouva až na konci následujícího pojistného období.

„Další možnosti existují například krátce po sjednání pojištění nebo po pojistné události. Do dvou měsíců od uzavření smlouvy ji lze vypovědět s osmidenní výpovědní dobou. Pojištění lze také vypovědět do tří měsíců od oznámení pojistné události, v takovém případě činí výpovědní doba jeden měsíc. Zvláštní pravidla platí rovněž při změně výše pojistného, přičemž je vždy nutné postupovat podle oznámení pojišťovny a podmínek konkrétní smlouvy,“ dodává Martin Thienel.