Flirt, vztahy a hranice na pracovišti. Kdy už je chování kolegy za čárou?

Kompliment, pozvání na drink nebo vztah mezi kolegy nemusí být na pracovišti problém. Rozhodující je, zda druhý člověk může svobodně odmítnout a zda je jeho reakce respektována. Situace se komplikuje především ve vztahu nadřízeného a podřízeného, na firemních večírcích nebo tehdy, když se nevhodné chování vydává za humor. Samotná interní směrnice firmě nestačí. Zaměstnanci také musejí vědět, na koho se mohou obrátit, a důvěřovat tomu, že jejich oznámení bude bráno vážně.

Souhlas se týká také každodenních pracovních vztahů

Pojem souhlas si většina lidí spojuje především se sexem a partnerskými vztahy. Ve skutečnosti se však týká všech mezilidských vztahů včetně těch pracovních. Na pracovišti se projevuje zejména respektem k osobním hranicím, důstojnosti, soukromí a autonomii druhého člověka. V každodenním provozu může jít například o objímání, doteky, osobní prostor nebo způsob komunikace. Každý zaměstnanec má hranice nastavené jinak. Co jeden člověk vnímá jako přátelské gesto a přirozenou součást firemní kultury, může být druhému nepříjemné.

„Profesionální prostředí by mělo být založené na vzájemném respektu a na předpokladu, že nikdo není povinen snášet chování, které je mu nepříjemné, jen proto, že je označováno za součást firemní kultury. Důležité je uvědomit si, že každý člověk má jiné hranice,“ říká Eliška Poledníčková z organizace Konsent, která se zabývá prevencí sexuálního násilí a obtěžování a zasazuje se o změnu přístupu k sexu a vztahům.

Nadřízený může vytvářet tlak, i když to sám nezamýšlí

Pracovní vztahy nejsou vždy rovnocenné. Pokud jeden člověk rozhoduje o odměnách, směnách, pracovních podmínkách nebo kariérním postupu druhého, ovlivňuje jeho pozice také možnost svobodně odmítnout osobní pozvání, flirt nebo jinou iniciativu. Podřízený může mít obavu, že odmítnutí zhorší jeho postavení v týmu nebo ovlivní jeho další pracovní budoucnost. Navenek proto může souhlasit se situací, která mu ve skutečnosti není příjemná. Právě vedoucí pracovníci by měli počítat s tím, že jejich návrhy a chování mohou mít kvůli mocenské nerovnováze jinou váhu než stejné jednání mezi rovnocennými kolegy.

„Pokud někdo rozhoduje o pracovních podmínkách druhého člověka, může být pro podřízeného velmi obtížné odmítnout osobní pozvání nebo flirt, aniž by se obával negativních důsledků. Skutečně svobodný souhlas může být v takové situaci omezený. Vedoucí pracovníci proto nesou odpovědnost za to, aby nevytvářeli situace, ve kterých se druhá strana může cítit pod tlakem,“ upozorňuje Eliška Poledníčková z Konsent, která je partnerem projektu Vuch Lady, který se letos zaměřuje právě na téma vztahů a prevenci násilí.

„Zaměstnanec nemusí odmítnout otevřeně právě proto, že se bojí dopadu na svou práci. Může začít omezovat kontakt s nadřízeným, vyhýbat se společným akcím nebo uvažovat o odchodu, aniž by firma znala skutečný důvod. Pro zaměstnavatele tak zdánlivě osobní problém může znamenat zhoršení atmosféry v týmu i ztrátu kvalitního člověka,“ říká Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.

Hranici mezi komplimentem a obtěžováním určuje také reakce druhého

„Neexistuje univerzální seznam vět a gest, která jsou vždy přijatelná, nebo naopak nevhodná. Rozhoduje kontext, vztah mezi lidmi, četnost chování a především reakce člověka, kterému je pozornost určena. Jednorázový zdvořilý kompliment nemusí představovat problém. Jiná situace nastává, pokud někdo opakovaně pronáší osobní nebo sexuálně laděné poznámky navzdory nezájmu druhé strany. Za hranou je také pokračování po odmítnutí nebo využívání pracovního postavení k vytváření tlaku,“ říká Martin Kůs z Vuch.

Jednoduchým vodítkem může být otázka, zda člověk skutečně respektuje reakci svého kolegy. Pokud druhý slovně nebo svým chováním naznačí, že je mu situace nepříjemná, je potřeba jeho reakci přijmout bez přemlouvání a zlehčování. Častou obranou bývá tvrzení, že šlo pouze o vtip nebo že druhý člověk nemá smysl pro humor. O tom, zda je konkrétní jednání nepříjemné, však nerozhoduje jen úmysl jeho autora, ale také dopad na druhou stranu. Pokud se situace opakuje, může zaměstnanec svou hranici klidně a jasně pojmenovat. Jestliže chování ani poté nepřestane, je namístě události zaznamenat a obrátit se na nadřízeného, personální oddělení nebo jinou důvěryhodnou osobu.

Na večírku platí stejná pravidla jako v kanceláři

Problematické situace často vznikají během firemních večírků, teambuildingů nebo služebních cest. Pracovní a soukromá sféra se zde částečně prolínají, atmosféra bývá uvolněnější a svou roli může sehrát alkohol. Profesní vztahy tím ale nezanikají. Odmítnutí tance, dalšího drinku nebo osobního kontaktu by proto mělo být respektováno bez dalších komentářů. Alkohol ani neformální prostředí nejsou omluvou pro překračování hranic. Odpovědnost nenesou pouze jednotlivci, ale také firma, která by měla vytvářet bezpečné prostředí během pracovního dne i při akcích konaných mimo kancelář.

„Firemní večírek je stále situací spojenou s prací. Pokud někdo odmítne tanec, další drink nebo osobní kontakt, mělo by být jeho rozhodnutí respektováno. Uvolněnější atmosféra ani alkohol nemění základní pravidla a neomlouvají chování, které je druhému člověku nepříjemné,“ vysvětluje Eliška Poledníčková.

Vztahy mezi kolegy nejsou problém, rizikem je střet zájmů

Na pracovištích běžně vznikají partnerské a sexuální vztahy. Samy o sobě nejsou ničím neobvyklým ani automaticky problematickým. Podstatné je, zda jsou skutečně dobrovolné a zda negativně neovlivňují pracovní prostředí.Komplikace nastávají především při přímé nadřízenosti, možnosti rozhodovat o kariéře partnera nebo tehdy, když vztah vede k protežování či střetu zájmů. Může také narušit důvěru ostatních členů týmu ve spravedlivé rozhodování. V takových případech je vhodné situaci řešit transparentně a omezit mocenskou nerovnováhu i pochybnosti o zvýhodňování jednoho ze zaměstnanců. Zaměstnavatelé by se zároveň neměli spoléhat pouze na formální směrnici. Skutečnou prevenci vytváří každodenní kultura firmy. Zaměstnanci potřebují vědět, kam se mohou obrátit, jak bude jejich oznámení řešeno a že jim kvůli němu nehrozí odveta. Významnou roli mají vedoucí pracovníci, protože svým vlastním chováním nastavují normy pro celý tým.

„Zaměstnanci potřebují především vědět, že firma má srozumitelný a důvěryhodný postup, podle kterého podobné situace řeší. Nestačí jednou ročně připomenout interní předpis. Vedoucí pracovníci musí umět nevhodné chování rozpoznat, oznámení nezlehčovat a řešit je diskrétně, aby se lidé nebáli ozvat,“ říká Michal Španěl z JenPráce.cz a dodává: „Pomoci mohou také kolegové, kteří jsou svědky nevhodné situace. Nemusejí vždy zasahovat otevřeně nebo konfrontačně. Někdy stačí změnit téma, přerušit situaci, odvést kolegu stranou nebo se ho později diskrétně zeptat, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoc. U závažného nebo opakovaného chování je důležité podpořit využití interních mechanismů firmy. Cílem není stát se hrdinou, ale přispět k tomu, aby pracovní prostředí zůstalo založené na respektu, bezpečí a důvěře.“