Nejlevnější výroba už nemusí být nejvýhodnější. Firmy přecházejí na „rightshoring“

Éra, kdy firmy při umisťování výroby sledovaly především co nejnižší náklady, postupně končí. Neznamená to však plošný návrat továren a dodavatelských řetězců do zemí původu. Podle nové studie Capgemini nastupuje takzvaný rightshoring: firmy rozdělují produkci mezi různé regiony podle toho, kde se nejlépe vyvažují cena, kvalita, rychlost dodání, dostupnost pracovníků a bezpečnost dodavatelského řetězce. Vedle globálních výrobních center tak roste význam evropských závodů a menších specializovaných dílen.

Podle studie Reindustrialization of Europe and the US 2026, která vychází z odpovědí 1 208 vedoucích pracovníků evropských a amerických společností, už reindustrializace neznamená pouze návrat výroby domů. Firmy stále častěji kombinují reshoring, tedy návrat produkce do domácí země, nearshoring čili přesun do bližšího regionu, a výrobu ve vzdálenějších ekonomikách. Cílem není vyrábět všechno na jednom místě, ale pro každý typ produktu najít nejvhodnější řešení.

Do rozhodování navíc vstupuje více faktorů než samotná cena práce. Firmy zohledňují geopolitické napětí, cla, délku dopravy, dostupnost surovin, možnost průběžně kontrolovat výrobu i rychlost, s jakou dokážou reagovat na změny poptávky. Významnou překážkou rozsáhlejšího přesouvání produkce zůstává nedostatek lidí. Celkem 83 procent organizací zapojených do studie označilo nedostatek kvalifikovaných pracovníků v průmyslu za závažný problém.

Jeden výrobek, několik různých výrobních strategií

Rightshoring v praxi neznamená, že by firmy rušily osvědčené dodavatele v Asii nebo jiných vzdálenějších regionech. Velkoobjemová a cenově citlivá produkce tam může zůstat, zatímco do Evropy se přesouvají například menší série, kvalitativně odlišné produktové řady nebo výrobky, u nichž je důležitá úzká spolupráce s výrobcem. V jednom firemním portfoliu tak mohou vedle sebe fungovat různé výrobní modely.

„Nedává nám smysl tvrdit, že jedna země nebo jeden region představují ideální řešení pro všechny produkty. U velkých sérií hraje zásadní roli dostupnost kapacit a cena, zatímco u menší řemeslněji pojaté kolekce potřebujeme být v mnohem těsnějším kontaktu s výrobcem, průběžně řešit detaily a mít větší kontrolu nad zpracováním. Rightshoring podle mě přesně vystihuje, jak dnes řada značek začíná o výrobě uvažovat,“ říká Martin Kůs, CEO české módní značky Vuch.

Podobný vývoj potvrzuje také letošní průzkum Evropské komise mezi více než 12 tisíci průmyslovými podniky ve dvanácti členských státech. Zahrnuté země představují 53 procent přidané hodnoty vytvořené ve zpracovatelském průmyslu Evropské unie. Téměř tři čtvrtiny oslovených firem působí také mimo EU, ať už prostřednictvím dovozu, vývozu, nebo vlastní produkce. Rostoucí geopolitická a obchodní nejistota je však vede k úpravám dodavatelských vztahů, zásob, smluv i umístění části výroby.

Evropa získává menší a specializovanější zakázky

U spotřebního zboží může být blízkost výroby důležitá zejména při uvádění nové produktové kategorie. Kratší vzdálenost usnadňuje kontrolu materiálů, úpravy prototypů nebo výrobu menších sérií bez nutnosti dlouho dopředu odhadovat poptávku. Evropské provozy tak nemusejí s asijskými výrobci soutěžit především objemem a cenou. Jejich výhodou může být specializace, řemeslná tradice, zkušenost s konkrétní kategorií a schopnost pružně reagovat.

Podle reportu Fashion Retail Outlook 2026 poradenské společnosti Strategy&, která je součástí sítě PwC, sílí v módním průmyslu strategický nearshoring a mikrovýroba. Firmám umožňují zkracovat dodací lhůty, omezovat některá logistická rizika a zlepšovat kontrolu nad kvalitou. Více než 80 procent spotřebitelů z Německa a Rakouska zahrnutých do průzkumu zároveň uvedlo, že jsou ochotni zaplatit vyšší cenu za módní výrobek vyrobený v Evropě.

Výběr země se přitom stále častěji řídí také tím, na jaký druh výroby se daný region dlouhodobě specializuje. V evropském módním průmyslu tak mají silnou pozici například italské koželužny, portugalské obuvnické závody nebo menší kožedělné dílny ve střední Evropě.

„Část naší produkce vyrábíme v Portugalsku, které má v obuvnictví dlouhou tradici a patří mezi evropské země specializované právě na výrobu bot. Funguje tam síť zkušených výrobců, dodavatelů materiálů i lidí, kteří toto řemeslo dobře ovládají. U obuvi totiž místo výroby nelze posuzovat izolovaně podle ceny práce. Rozhoduje konstrukce konkrétního modelu, použité materiály, zkušenosti výrobce i schopnost udržet stejnou kvalitu napříč jednotlivými sériemi,“ říká Jan Chalupný, ředitel specializovaného e-shopu naBOSo.cz, jehož firma Premium Barefoot boty nejenom prodává, ale také pod několika značkami vyrábí.

Vuch přesouvá koženou řadu na Slovensko

Česká značka Vuch tento kombinovaný přístup využívá při rozšiřování nabídky o novou řadu kabelek, peněženek a dalších doplňků z italské hovězí kůže. Zatímco hlavní část jejího sortimentu bude nadále vznikat prostřednictvím stávajících partnerů, výrobu nové kožené kolekce přesunula z Asie na Slovensko. Spojila se tam s tradiční dílnou, která se koženému řemeslu věnuje více než třicet let.

„Nejde o plošné stěhování výroby ani o odmítnutí dosavadního modelu. Rozšiřujeme nabídku o kvalitativně i cenově odlišnou kategorii, pro kterou jsme hledali jiné výrobní zázemí. Slovenská dílna nám umožňuje pracovat s italskou kůží, využít místní řemeslnou zkušenost a současně rychleji řešit vývoj a úpravy jednotlivých produktů. Pokud chceme vedle dostupných kolekcí nabídnout také evropskou koženou řadu, je pro nás tento model přirozenější,“ říká Martin Kůs.

Rightshoring tak pravděpodobně nepovede k jednoduchému rozdělení na evropské a mimoevropské výrobky. Spíše bude přibývat firem, které své dodavatelské řetězce skládají podle charakteru jednotlivých částí sortimentu. Pro evropské výrobce to představuje příležitost zejména v segmentech, kde mohou nabídnout specializaci, flexibilitu a zkušenosti, nikoli pouze výrobní kapacitu.