Kvalita pitné vody v ČR je zatím dobrá a je jí dostatek. Je ale třeba investovat a pro jistotu být připraveni na horší časy

Česká republika se dlouhodobě těší relativnímu dostatku pitné vody, ale odborníci varují, že tento vodní blahobyt nemusí trvat věčně. Udržování a modernizace vodohospodářské infrastruktury je nákladná záležitost a vyžaduje značné investice. Navíc, nová evropská legislativa týkající se úpravy odpadních vod může také ovlivnit ceny vody. Pokud budeme chtít mít dostatek kvalitní vody i pro další generace, bez investic se to zjevně neobejde.

I když Česká republika patří mezi země s nejvyšší kvalitou pitné vody v Evropě, přičemž drtivá většina vzorků splňuje požadované mikrobiologické a chemické parametry, nelze usínat na vavřínech. „Chuť a kvalita pitné vody, která nám přitéká domů, nejsou vždy stoprocentní, a navíc se v jednotlivých regionech liší. Liší se také kvalita vodního potrubí v jednotlivých domech. To znamená, že na chuť vody mohou mít vliv usazeniny nebo materiál ze kterého je potrubí. Stále více domácností i firem tyto záležitosti řeší přídavnými filtry (buď poddřezovými řešeními či formou výdejníků vody), které odstraní nežádoucí látky, zvýší kvalitu vody a navíc ji obohatí například o zdraví přínosné magnezium,“ říká Jaroslav Žák ze společnosti BWT.

I když se kvalita vody zlepšuje, stále existují výzvy, jako je přítomnost pesticidů a dusičnanů v některých oblastech a zcela novým problémem a výzvou se stává obsah mikroplastů ve vodě. Přesto jsou limity těchto látek překračovány jen ve velmi malém procentu případů, což znamená, že většina obyvatel ČR má přístup k bezpečné a kvalitní pitné vodě. Pitná voda je pravidelně monitorována a kontrolována, aby splňovala hygienické požadavky stanovené vyhláškou. Bez úpravy se samozřejmě neobejde a cena dodávky a čištění vody zahrnuje i investiční náklady na infrastrukturu, která musí splňovat aktuální požadavky, které navíc stále rostou.

Evropské instituce mají stále rostoucí požadavky na celkové nakládání s vodou a vyžadují například, aby po roce 2030 v odpadních vodách výrazně poklesly sloučeniny dusíku a fosforu, čistírny budou muset být energeticky neutrální a působnost směrnice se rozšíří i na menší obce. Odhady sektoru na modernizaci čistíren se pohybují v řádu až 400 miliard korun, což se promítne do výsledné ceny pro spotřebitele.

V celkovém evropském pohledu, podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je více než polovina vodních zdrojů v Evropě v nevyhovujícím stavu. Zhoršující se dostupnost a znečištění vody představují vážnou hrozbu pro zemědělství a průmysl, což vyžaduje zásadní změny v jejich hospodářských postupech. Zemědělství je v současnosti největším spotřebitelem vody v Evropské unii, využívá až 59 % dostupných vodních zdrojů.

Cestou, kterou zatím ještě v našich končinách jít nemusíme, ale její možnost, i když nákladná, tu je, jsou uzavřené systémy, kdy se z vyčištěné odpadní vody opět vyrábí pitná. Technicky to již není žádný problém, otázkou jsou spíše finance.

„Příkladem je třeba naše řešení na luxusních privátních ostrovech, kde dokážeme téměř 95 % vody udržet membránovými technologiemi na čištění vody v oběhu vodního cyklu a využívat ji stále dokola. V těchto prostředích je to mnohdy jediné, a hlavně ekologické řešení. Využít mořskou vodu jako zdroj, na místě ji zbavit a nežádoucích látek, vytvořit z ní vodu pitnou a tu pak po použití opět vyfiltrovat/vyčistit pro další použití. Je jistě dobré tyto procesy úpravy vody dobře znát, protože nevíme, za jak dlouho takovéto procesy můžeme potřebovat ve větším měřítku v ČR,“ uzavírá Jaroslav Žák ze společnosti BWT.