Služební cesta autem či vlakem. Kdy se čas na cestě započítává do pracovní doby. Víkendová cesta a víkendová práce nejsou totéž

Podzimní služební cesta může začít ještě před svítáním a skončit dlouho po běžné pracovní době. Zaměstnanec stráví několik hodin ve vlaku nebo za volantem služebního auta, přesto se celý tento čas nemusí považovat za výkon práce. Rozhodující je zejména to, zda zaměstnanec během cesty plní pracovní úkol a zda cesta spadá do jeho rozvržené směny. Význam může mít také sjednaný druh práce, konkrétní pokyn zaměstnavatele a účel použití dopravního prostředku. Od započítání do pracovní doby je zároveň nutné oddělit cestovní náhrady, na které může mít zaměstnanec nárok i za dobu, kdy už mu mzda nepřísluší.

Cesta během směny nesmí snížit mzdu

Pokud zaměstnanec běžně pracuje například od 8 do 16.30 hodin a část této doby stráví cestou na pracovní jednání, školení nebo kontrolu provozovny, jeho mzda se kvůli přesunu nekrátí. Jestliže během jízdy neplní pracovní úkoly a cesta spadá do jeho rozvržené směny, nejde o výkon práce, ale podle zákoníku práce o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnanec proto nemá být finančně znevýhodněn tím, že jej firma vyslala mimo pravidelné pracoviště.

„Typickým příkladem je cesta vlakem od 9 do 11 hodin. Zaměstnanec během ní pouze sedí jako cestující a pracovní úkol začne plnit až po příjezdu. Dvě hodiny ve vlaku nejsou výkonem práce, protože však spadají do rozvržené směny, mzda nebo plat se zaměstnanci nekrátí. Pokud by mu v důsledku způsobu odměňování část mzdy ušla, náleží mu náhrada ve výši průměrného výdělku. Jinak se posuzuje situace, kdy zaměstnanec ve vlaku na pokyn zaměstnavatele připravuje prezentaci, vyhodnocuje dokumenty nebo vyřizuje pracovní agendu. V takovém případě již může jít o plnění pracovních úkolů, a tedy o pracovní dobu,“ říká Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz.

Cesta po skončení směny nemusí být přesčas

Pokud se zaměstnanec vrací ze služební cesty až večer, doba strávená jako cestující po skončení rozvržené směny se zpravidla nezapočítává do pracovní doby. Za tyto hodiny mu automaticky nevzniká nárok na mzdu ani na příplatek za práci přesčas. Samotná skutečnost, že se kvůli cestě dostane domů například až ve 22 hodin, ještě neznamená, že odpracoval několik hodin navíc.

„Zaměstnavatel může samozřejmě nastavit výhodnější pravidla a čas strávený cestováním nad rámec zákona kompenzovat. Může zaměstnanci poskytnout náhradní volno, zvláštní odměnu nebo cestovní čas zahrnout do interního benefitního systému. Pokud však takové pravidlo není sjednáno ve smlouvě, kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu, zaměstnanec nemůže automaticky požadovat proplacení každé hodiny přesunu mimo směnu. Ani cesta mimo pracovní dobu ale není bez významu. Zaměstnavatel musí při plánování služební cesty respektovat pravidla bezpečnosti práce a zákonný odpočinek. Několikahodinový noční návrat nemůže vést k tomu, že zaměstnanec bez potřebného odpočinku hned ráno nastoupí do další směny,“ upozorňuje Jana Jáčová z UOL Účetnictví.

U řízení služebního auta záleží na zadání firmy

Rozdíl nastává, pokud zaměstnanec služební vozidlo sám řídí. Jestliže mu zaměstnavatel uloží, aby řídil automobil, přepravil kolegy, materiál nebo vybavení, může být v některých případech řízení plněním pracovního úkolu. Taková doba se posuzuje jako pracovní, a pokud probíhá nad rámec rozvržené směny za podmínek stanovených zákonem, může jít také o práci přesčas.

„Není však možné automaticky tvrdit, že každá jízda služebním autem je pracovní dobou. Důležité je, zda řízení nařídil zaměstnavatel jako pracovní úkol, nebo zda si zaměstnanec automobil pouze zvolil jako způsob přepravy na místo jednání. Podmínky pracovní cesty, včetně dopravního prostředku, by proto měla firma určit předem. Zaměstnavatel by měl při podzimních cestách zohlednit také počasí, viditelnost a délku trasy. Pokud má zaměstnanec několik hodin pracovat u klienta a poté řídit v noci zpět, je vhodné zvážit ubytování nebo jinou dopravu. Povinnost bezpečně řídit samozřejmě zůstává i na zaměstnanci. Déšť, mlha ani pokyn k rychlému návratu jej neopravňují překračovat rychlost nebo pokračovat v jízdě, pokud je kvůli únavě nebezpečná,“ říká Anna Kevorkyan z JenPráce.cz.

Víkendová cesta a víkendová práce nejsou totéž

Firma může zaměstnance vyslat na služební cestu tak, aby odjel už v neděli večer a v pondělí ráno mohl začít pracovat v jiném městě. Pokud zaměstnanec v neděli pouze cestuje jako spolujezdec nebo jede vlakem a nemá na tento den rozvrženou směnu, zpravidla nejde o pracovní dobu ani o práci o víkendu.

Jestliže však zaměstnanec v sobotu nebo v neděli na místě skutečně pracuje, například obsluhuje firemní stánek, montuje zařízení nebo vede školení, jde o výkon práce. Podle konkrétního rozvrhu mu může vzniknout nárok na mzdu, příplatek za práci v sobotu a v neděli a případně také na kompenzaci práce přesčas. Jednotlivé nároky se mohou za určitých podmínek sčítat.

Cestovní náhrady se řídí délkou celé cesty

To, že se část přesunu nezapočítá do pracovní doby, neznamená, že se ignoruje při výpočtu cestovních náhrad. Ty se odvíjejí od trvání pracovní cesty od stanoveného začátku až do jejího ukončení. Zaměstnanci může vzniknout nárok zejména na jízdní výdaje, ubytování, stravné a prokázané nutné vedlejší výdaje, například parkovné.

„V roce 2026 činí minimální tuzemské stravné v podnikatelské sféře 155 korun při cestě trvající pět až 12 hodin, 236 korun při cestě delší než 12 a nejvýše 18 hodin a 370 korun při cestě nad 18 hodin. Pokud zaměstnavatel během cesty zajistí bezplatné jídlo, které nemá charakter běžného pracovního občerstvení, může se stravné podle zákonných pravidel krátit. Firma by měla před začátkem cesty určit místo a čas nástupu, cíl, předpokládané ukončení i způsob dopravy. Právě tyto údaje následně rozhodují nejen o cestovních náhradách, ale pomáhají také rozlišit, kdy zaměstnanec pracoval, kdy cestoval během směny a kdy šlo o přesun mimo pracovní dobu,“ dodává Jana Jáčová z UOL Účetnictví.