Průmysl šlape na brzdu a nábor to pocítí, říká Michal Španěl z JenPráce.cz

Říjnová čísla Českého statistického úřadu jsou varováním, které bychom neměli přejít mávnutím ruky. Souhrnná důvěra v ekonomice klesla o 1,6 bodu na 97,9 a nejvíc to bolí v průmyslu, kde indikátor spadl o 5,6 bodu na 90,5. To není drobný výkyv, to je citelné zhoršení nálady v odvětví, které je pro český trh práce páteří. Průmysl u nás zaměstnává velkou část lidí, kteří pracují rukama i hlavou ve výrobě, a když se v něm zhorší očekávání, dříve nebo později se to propíše do náborových plánů. Firmy obvykle nejdřív zastaví nabírání nových lidí, pak přestanou obsazovat místa po odchodech a teprve na konci přicházejí s propouštěním. Říjnový průzkum ukazuje, že jsme se posunuli do první fáze. Poprvé od května převažují průmyslové podniky, které v příštích třech měsících čekají pomalejší růst výroby.

Klíčové je, co firmy brzdí. Podle ČSÚ uvádí nedostatečnou poptávku jako hlavní bariéru zhruba 43 procent průmyslových podniků, zatímco nedostatek zaměstnanců jen asi 12 procent. Ještě nedávno se přitom mluvilo hlavně o tom, že personalisté shánějí lidi doslova za každou cenu. Dnes se firmy víc bojí prázdných knih zakázek než prázdných pracovních stanic. K tomu přibývají drahé energie, vstupy a pohonné hmoty, které jako hlavní bariéru uvádí asi 23 procent podniků. Využití výrobních kapacit ve zpracovatelském průmyslu kleslo podle ČSÚ na 82,1 procenta. Když stroje nejedou naplno, firma nepotřebuje další směnu a nepotřebuje ani nové lidi. Pro uchazeče o práci v průmyslových regionech to znamená, že nabídek bude méně a výběrová řízení budou přísnější.

Tato nálada přichází v době, kdy se trh práce už sám od sebe pomalu ochlazuje. Podle Úřadu práce ČR bylo ke konci září v evidenci 368 377 uchazečů a podíl nezaměstnaných osob činil 5,0 procenta. Na jedno volné místo připadalo zhruba 3,5 uchazeče. Český statistický úřad v srpnu naměřil obecnou míru nezaměstnanosti 3,4 procenta, o 0,3 procentního bodu víc než před rokem, a sám mluví o trendu stoupající nezaměstnanosti. Nejde o dramatický skok, ale směr je jasný. Navíc nejvyšší nezaměstnanost mají podle úřadu práce Ústecký a Moravskoslezský kraj, tedy regiony silně závislé na průmyslu. Pokud se tam pokles poptávky po výrobcích potká s vyššími cenami energií, budou to právě ony, kdo to odnese jako první.

V evropském srovnání jsme na tom pořád velmi dobře. Eurostat vykázal za srpen nezaměstnanost v Evropské unii 6,1 procenta a v eurozóně 6,4 procenta, zatímco česká míra srovnatelná s Eurostatem činila podle ČSÚ 3,2 procenta. To je ale spíš polštář než důvod k uspokojení. Česká ekonomika je extrémně otevřená a průmysl je napojený na německé a evropské zakázky. OECD už v létě upozorňovala, že napětí na trzích práce ve vyspělých zemích polevuje a nezaměstnanost mírně roste. Česko k tomu má jen zpoždění a nižší výchozí bod. Kdo dnes čeká, že se nedostatek pracovníků bude táhnout donekonečna, může být za rok nemile překvapen.

Co z toho plyne pro lidi a firmy? Zaměstnanci v průmyslu by měli brát vážně, jak jejich podnik mluví o zakázkách, a myslet na vlastní kvalifikaci dřív, než bude pozdě. Firmy by naopak neměly zbrkle propouštět zkušené lidi, protože až se poptávka vrátí, bude je velmi drahé znovu získat. Na JenPráce.cz vidíme, že zaměstnavatelé jsou opatrnější a víc zvažují každé nové místo. Říjnový průzkum ČSÚ tedy nevěstí krizi, ale konec období, kdy si zaměstnanci mohli vybírat skoro bez omezení. Trh práce se pomalu vrací k normálu a ten bude pro část lidí méně pohodlný než poslední roky."

Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz

O portálu JenPráce.cz

Pracovní portál JenPráce.cz patří mezi největší pracovní portály v České republice a funguje od roku 2013. Stojí za ním společnost Coweo Technologies a investiční skupina Pale Fire Capital. Jeho cílem je pomáhat lidem najít lepší práci a firmám poskytovat výhodné a kvalitní služby, které jim ulehčí proces obsazování pracovních pozic a zároveň jim pomohou se rozrůstat.

JenPráce.cz má k dispozici širokou škálu statistik, počínaje rozvrstvením nabídek v jednotlivých krajích, přes četnost nabízených benefitů až například po požadované vzdělání.